Shih-tzu | Úvod

První pejsek k nám přišel v roce 1994. Byla to Dášenka, malinká slečna shih-tzu, velikosti nedorostlého morčete a netušili jsme, jestli u nás takové stvořeníčko vůbec přežije. Trochu sice povyrostla, ale byla neustále vyděšená, většinou si někam zalezla a tak jsme sice měli pejska, ale nebyl nikde moc vidět. V 10 letech Dášenka onemocněla a musela na operaci a o rok později jsme o ni bohužel přišli. V té době už jsme měli na zahradě dva psy a tak jsme si nějak řekli, že už domů žádného nechceme. Vydrželo nám to dva dny a přivezli jsme si Dorku (DRESS IN SUCCESS) z chovatelské stanice Bohemia Acro. Přivezli jsme si ji skoro v noci a hned druhý den se nám domácnost poněkud změnila – nastal čas loužiček a víření prachu. Po naší Dášence, která už jen polehávala a pospávala byla Dorinka něco docela jiného. A taky jsem se odhodlala slečnu česat. Dášenka hřeben a kartáč nesnášela, takže nosila účes „nakrátko“, Dorinka už byla na česání zvyklá, takže problém nebyl v ní, ale ve mně. Chvíli to trvalo, než jsem se naučila jí upravovat srst, ale nakonec se to docela daří.

 

Po Dorince k nám domů přibyla ještě další slečna stejné rasy, tentokrát z Moravy. Bernie (BERNADETT DARBÓ) z chovatelské stanice Krajina snů. Je skoro poloviční velikosti v porovnání s Dorinkou, barevnější a živější. Takový čertík z krabičky.

 

Postupně u nás zůstali další pejsci, tentokrát z vlastního chovu. Z vrhu A jsem si chtěla nechat holčičku a tak u nás zůstala Amálka (Amelie Czech Dreamer). Artuš (Arthur Czech Dreamer) měl odejít do nového domova, ale pak zájemci začali měnit domluvená pravidla a tak u nás neplánovaně zůstal taky. Z vrhu B se nám dvě štěňátka rozutekla brzy, pak odešel další pejsek, a když už nám zbyla jenom černočerná čertice, usoudili jsme, že je taková nějaká jiná, a že si ji rozhodně nebudeme plést s ostatními – a je taky naše Betynka(Beatrice Czech Dreamer) je velmi živé stvoření a nejlepší kamarádka naší papillonky Dafči. Její kožíšek sice při společném dovádění dostává poněkud zabrat, ale pozorovat je při hře stojí za to…